Třikrát z Turecka.

Nevím, co tam máte vy, ale tady mají pole. Obyčejné pole. Tedy spíš zahradu a na ní rajčata a cibuli a česnek a lilek a všechny ty rostliny, co neznám. Starají se o to chlapci z té akademie. Tedy tady tomu říkají fotbal. Prý aby hoši věděli, jak vypadá práce. Jo, a Spartě v mládežnický Champions league doma nasázeli šest kusů.

Další dvě zajímavosti nejsou úplně aktuální, ale časy se mění a možná by se něco podobného mohlo zavést i u nás. Viděl jsem to ve městě, které vyhrabali z hlíny. O málo víc si o něm přečtete ve včerejším vydání cestovatelského deníčku po kliknutí zde.

Pomohl mi místní průvodce. Nejdřív jsem ho poslal k šípku, ale potom mi došlo, že měl pravdu, když říkal, že pokud půjdu sám, budu stejně blbý, jako když jsem přišel a jeho děti budou mít hlad, zatímco když mu dám dvacku, jeho děti dostanou večeři a on mi řekne, jak to tady tenkrát bylo, což ale neznamená, že by mne to udělalo o něco chytřejším .

První zajímavost je obyčejná díra v kameni v do ulice vystouplém rohu kamenného baráku. Díra, kterou sotva prostrčíte ruku. K tomu také sloužila. Údajně se k té díře přivazovali odsouzenci na smrt a kdo šel kolem, ten na takového padoucha mohl plivnout, dát mu facku, anebo do něj kopnout. Všechno bylo povoleno pod podmínkou, že padouch přežije, aby se dožil krásné popravy v amfiteátru. Představte si, jak jdete třeba po takovém Kolíně a tam na náměstí k rohu baráku připoutané prase.

Poslední zajímavostí je obyčejný záchod. Velká potřeba se tady na počátku věků vykonávala ve společné místnosti. V domečku byla lavice k sezení a v ní díry a hluboko pod nimi stoka, kterou tekla voda a do kanalizace umístěné pět metrů pod ulicí odnášela vše, co do té díry spadlo. Část toalety určená k sezení byla zakrytá. Sedělo se ze tří stran a uprostřed byla nádrž s vodou. Nad nádrží nebyla střecha, aby se výpary mohly vypařovat a v nádrži bylo hejno žab a žáby kuňkaly a kuňkaly a v jejich kuňkání se ztrácely zvuky při vykonávání potřeby vydávané.

V létě taková společná mramorová lavice příjemně chladí, ale v zimě to je horší. To vám může přimrznout prdel k mramoru. A právě proto vám to vyprávím. Něco tak strašného totiž má i své výhody. Na zimu se tady hledají brigádníci na zahřívání prkénka. Stačí mít čas a velkou řiť. Tenkrát to dělali otroci, ale ti dnes nejsou, a proto máte šanci. Přihlásit se můžete u průvodce, jehož děti asi i dál mají hlad, protože večer jsem ho viděl propíjet moji dvacku v čajovně na návsi.