Se šípkovou, anebo se zelím?

V telce nám k tomu běžela mládežnická Liga mistrů. Rozdávaly si to dva kluby, které za výchovu mládeže utrácejí víc peněz, než má náš starosta rozpočet pro celou obec a k ní přilehlé farnosti. Pili jsme pivo a dívali se, jak to hoši ve slavných dresech víc vodí a sólují, než aby si přihrávali a nabíhali do správných prostorů. Náš trenér Píčus si přitom vzpomněl, jak byl kdysi na stáži v někde v Německu a tam měli na stěně jakési desatero výchovy a jedním z bodů bylo, že křídlo musí jít jeden na jednoho a snažit se obránce obejít a dostat se s míčem za něj a teprve potom směla přijít přihrávka před branku.

Chytrák Lojza z toho vydedukoval, že správná cesta tedy je fintit a kouřit a „pocem-kamdeš“ a housle tam a zpátky, protože tak nějak to bylo v telce i na té německé nástěnce. Dědek Pecka s ním nesouhlasil. Tvrdil, že přeci není možné, aby tomu u nás ve městě nerozuměli a nenutili hráče spolupracovat a nabíhat do správných prostorů, když by to k ničemu nevedlo.

Nakonec jsme se pod věšákem shodli na tom, že správný výsledek ukáže až čas. Napsali jsme si jména hráčů, co dnes pobíhali v televizi a Lojzek našel jména stejně starých hochů z města. Všechno jsme to dali do obálku a tu otevřeme na Silvestra 2020 a podle toho, kde, kteří borci v tu dobu budou hrát, zjistíme, zda to dělají lépe tady, anebo tam.